Vidím svou cestu aneb Není to jen o hubnutí (příběh Stanislava)

Eliška se vcelku nedávno dala neskutečně dohromady, když začala jíst jinak. Její nadšení nezná mezí a tak svoje zkušenosti šíří dál a na tuto cestu přivádí další a další kamarády, jako třeba Kamilu, jejíž zkušenosti už jste si mohli na našich stránkách také přečíst. I ti mají skvělé výsledky a neváhali se s námi o ně podělit, za což velice děkujeme. Stanislav třeba neskutečně snadno zhubl 15 kg za 3 měsíce, co jí jinak. Ale jak si sami můžete přečíst v jeho příběhu, není to jen o hubnutí. Změnil se mu životní postoj, nálada, zmizela deprese. Toto je jeho zkušenost, jak nám ji zaslal:

Vidím svou cestu

S každou velkou změnou mého životního stylu jsem se stal línější a línější. Tyto změny byly dosud dvě, začátek vysokoškolského života a druhá změna byla nástup do zaměstnání.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

V tomto období „blahobytu“ si mé tělo začalo vytvářet zásoby na „horší“ časy, až jsem postupně nabral asi třetinu své původní váhy.  Neškodil jsem však jen svému tělu. Na vše a všechny jsem byl naštvaný, rozmrzelý a nabručený a permanentní negativní nálada vyvrcholila v dlouhodobé depresi.

Když se ručička váhy dostala na trojciferné číslo, byl to pro mě signál, že je nejvyšší čas něco pro sebe udělat. Uvědomil jsem si, že jedinou změnou nebude krátkodobá dieta, ale změna životního stylu a skončit s neustálými výmluvami.

S kamarádkou Eliškou jsme již dříve trochu diskutovali o jídle, psychice apod., a tato moje guru mi naznačila cestu, kterou bych mohl zkusit. Po třech měsících učení se „jíst jinak“ jsem zhubl asi 15 kg bez jakéhokoliv náznaku hladovění a „trpění“.

Má psychická stránka se obrátila, nyní jsem mnohem usměvavější, radostnější a nevytvářím si vlastní problémy.

Ke změně stravování jsem začal také plavat a mám radost z pohybu, vnímání těla a vody. Začal jsem své tělo mnohem více vnímat. V poslední době (listopad/prosinec) mě časové okolnosti a sváteční atmosféra přiměly k „lajdačení“. Netrápilo mě svědomí, ale cítil jsem, že mé tělo křičí, jak není rádo a dalo mi to najevo opětným přibráním.

Poznal jsem sám na sobě výhody jiného životního stylu, který sebou nenese jen změnu stravování, ale i radost z pohybu a celkovou radost a pozitivní vnímání života. Od té doby jsem strůjce svého štěstí. Cítím, že tato cesta je pro mě velmi pozitivní a jak jsem se dříve točil v kruhu, nyní vidím svou životní cestu.

Stanislav Janáč