Zdravá výživa se stala mým koníčkem (Ajka 21 let)

Jíst jinak jsem začala zhruba ve 14 letech. Se zdravou výživou nadšeně přišla moje mamka. Byla na kurzu zdravého vaření všem nám potom vyprávěla, co všechno je možné stravou vyléčit, dokonce i rakovinu. Sdílela jsem jako jediná její nadšení, protože již odmalička nemám ráda maso a tak mě velmi potěšilo, že konečně nemusím hledat způsoby, jak maso někde schovat a poté vyhodit, abych ho nemusela jíst, protože talíř byl plný lahodné zeleniny, obilovin a luštěnin :-) Byla jsem jak v sedmém nebi. Tolik různých kombinací, chutí, barev – nikdy stejné jídlo! Nebylo jídla, které by mi nechutnalo. A tak je tomu až doteď.

Postupně mi mizel ekzém i bolesti břicha

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Zdravá výživa mě začala víc a víc zajímat. Do té doby mě nikdy vaření nebavilo. Ale teď jsem se motala v kuchyni pořád. Začala jsem sama vařit a experimentovat. Postupně jsem pronikala hlouběji a hlouběji do souvislostí výživy a zdraví. Hlavně jsem to pozorovala sama na sobě. Léta jsem trpěla atopickým ekzéme na rtech (rty jsem měla velmi suché, rozpraskané do krve, nemohla jsem často ani jíst nebo mluvit) a velkými bolestmi a křečí břicha. Na rty jsem vyzkoušela nespočet mastiček a krémů (dokonce jsem několikrát dostala i prášky, ale ty jsem, aniž bych jako malá holka věděla, že jsou špatné, nikdy nejedla). Po tom, co jsem začala jíst zdravěji, postupně ekzém mizel a objevoval se čím dál tím méně. Teď už vím, že moje problémy souvisí s trávící soustavou, kterou mám oslabenou a tím, že jsem jedla věci, které trávící soustavu zatěžovaly, se objevoval ekzém a bolesti břicha. Nyní se ekzém ve velmi mírné podobě objevuje, jen když sním něco, co mi nesedí (určitá kombinace nebo druh jídla – např. pšeničná mouka).

Tehdy jsem chodila na střední školu. První rok jsem jedla ve školní jídelně, ale nechutnalo mi tam a cítila jsem, že tu stravu jíst nechci. Proto jsem hledala alternativu a začala chodit do vegetariánské restaurace, kterou jsem měla kousek od školy. Postupem času se mi ale začaly měnit chutě a tíhla jsem k jemnějším chutím jídla, ne tolik kořeněným a ochuceným, proto jsem poslední dva roky studia obědvala ve veganské restauraci, kterou vedla opravdu velmi milá paní, která měla ohledně této stravy hodně znalostí, vedla i kurzy vaření, kterých jsem se několikrát zúčastnila.

Svačinky do školy jsem řešila formou jablečných dezertů z Dobrušky, plátků a “polystyrenů” namazaných pomazánkou se zeleninou, kašemi od snídaně nebo kváskovými chleby s pomazánkou a zeleninou. Spolužáci mě považovali trošku za “divnou” (taky proto, protože jsem nepila alkohol a nechodila s nimi do hospod), ale mě to nevadilo :-) Často se ptali, co zase dneska mám na svačinu a proč vlastně nejím to a to a co vlastně jím. Když jsem jednou do školy donesla pickles (ještě neznalá, že to může ostatním tak smrdět), tak můj soused musel odejít pryč ze třídy a na začátku hodiny se učitelka ptala, kdo že tady jedl tvarůžky (samozřejmě jsem se nepřihlásila, i když jsem věděla, že ta vůně byla z mého pickles) a větrala se celá místnost :-) Ve čtvrťáku se začala o mou stravu zajímat i má třídní učitelka a měla jsem v rámci základů společenských věd přednášku o zdravé stravě i s ochutnávkou. Přinesla jsem karbanátky a mrkvové taštičky plněné povidly. Aby to bylo fér, tak každý ze spolužáků donesl nějakou svou specialitu (většinou “nezdravou”) a udělali jsme si takové posezení. Musím říct, a to mě velmi potěšilo, že mé karbanátky i taštičky zmizely jak mávnutím kouzelného proutku a většině lidí jsem ještě dávala recept – karboše chutnaly prý jako normální masové :-)

Později jsem se začala zúčastňovat kurzů a setkání lidí, kteří jedí jinak. Dokonce jsem vyjela i do zahraničí na letní konferenci zdravé výživy do Holandska a úspěšně vystudovala Art of Life School I v Kushi Institutu. O prázdninách jezdila do makrobiotických rodin v Holandsku,  pomáhat s dětmi, zdravým vařením, pečením, výrobou natta, tempehu, seitanu, zákusků a balením obilovin, luštěnin a dalších zdravých surovin, které se poté prodávali na trzích po celém Holandsku. Jezdím tam doteď a mám s nimi velmi dobré vztahy. Tyto výlety mi daly hrozně moc zkušeností, informací a zážitků.

Po přechodu na stravu podle zásad JJ jsem postupně hodně hubla, což mě potěšilo (celkově jsem zhubla asi 15 kg), ale tím, že jsem hodně hubla, jsem poté úplně ztratila menstruaci. Podle BMI tabulky mám podváhu, ale cítím se skvěle, mám plno energie, jsem šťastná, nebývám skoro vůbec nemocná a nepozoruji na sobě žádné problémy, takže tabulky neřeším. Ohledně menstruace jsem se bavila s odborníky na zdravou výživu, kteří mě ujistili, že je to normální, tělo se čistí a může to trvat až 7 let. Až teď ve dvaceti jsem se rozhodla pro klid duše navštívit gynekologa, ale bylo mi řečeno že jsem zcela v pořádku a bylo by zbytečné mi píchat injekce, když tam není žádný problém (názor mé gynekoložky mě velmi překvapil, většina doktorů už by šílela). Také krevní testy na různé látky, vitamíny a minerály mi dopadly výborně a nic mi nechybí.

Zdravá výživa se mi tak zalíbila, že se stala součástí mého života a již si nedokáži představit, že bych měla jíst „normálně“. Musím říct, že mi to dalo hodně. Celkově se úplně změnil můj postoj k životu a přehodnotily se mé priority. I když je to s tímto stravováním někdy opravdu složité – studuji VŠ, hodně cestuji, často i na několik dní do zahraničí, jezdím na různé výlety, chodím ven s kamarády, účastním se různých akcí – tak vždy je to pro mě výzva, posun dál (mé příběhy, rady a zkušenosti se zdravým stravováním na cestách vám budu sepisovat a zveřejňovat zde na stránkách Jíme jinak). Vždy se to dá nějak vyřešit, jen člověk musí chtít. Když člověk chce, tak všechno jde! Samozřejmě jsem několikrát byla “nucena” (okolnostmi) sníst i něco “normálního”, ale hned jsem poznala, že tudy cesta nevede (nafouklé břicho, bolesti, únava, pocit těžkosti) a ještě více mě to utvrdilo v tom, že jíst jinak má smysl! I když jím jídlo, které je +- podle zásad JJ, v restauraci na mých cestách, tak se vždy už hrozně těším domů, až si uvařím sama a bude mi po jídle fajn, protože jídla v restauracích jsou většinou velmi mastná nebo kořeněná, což je pro můj trávící trakt velký šok.

Momentálně jsem ve stadiu, že už vařím zcela „z patra“, ani už nepotřebuji kuchařky. Jednoduše otevřu lednici, podívám se, co v ní je a něco ukuchtím. Jen málokdy vařím stejné jídlo. Většinou je každé mé jídlo nějak originální. Ale samozřejmě mám i pár oblíbených receptů, které opakuji častěji. Velmi ráda také zkouším zcela nové recepty z internetu nebo nahrazuji „normální“ suroviny zdravými. Ráda také peču a vytvářím dezerty, ale na to většinou při mém náročném vysokoškolském studiu není tolik času.

• Krásnou čistou pleť
• Spoustu energie (nemám problém se učit od rána do večera několik dní v kuse a nepotřebuji k tomu žádné kafe :-))
• Jsem smíšek – pořád se směji, mám radost ze života a hýřím optimismem
• Vypadám mladší (lidé mi tipují 16 – 17 let a je mi 21 :-))
• Vymizení ekzému a bolestí břicha
• Záliba ve vaření a zdravé výživě
• Spousta přátel, kteří se stravují stejně a mají stejné priority
• Můžu jíst mnohonásobně víc než ostatní a nepřiberu a když už se opravdu hodně přejím, tak během pár dnů jsem zase na stejné váze jako dřív
• Zhubla jsem 15 kg
• Kreativita v oblasti vaření, ale i jiných oblastech
• Cílevědomost (když něco chci, jdu si za tím a překonávám všechny překážky)
• Netrpím žádnými angínami, chřipkami ani jinými nemocemi, pouze občas rýmou nebo nějakou tou malou krátkou eliminací, po které jsem zase brzy fit a je mi vždy ještě lépe než před eliminací
• Po jídle se cítím lehce a svěže
• Jsem citlivější ke svému tělu a rozeznám, co mi dělá dobře a co ne